selenia calderon

Roztomilá? V žádném případě. Zakrslá? Neexistuje, aby jí někdo něco takového řekl do očí. Taková slova jsou spojována se slabostí a ta není mezi jezdci na dracích vítána. Není žádná kořist, která by měla být lovena a za každou cenu se vyhýbá tomu být slabým článkem ve skupině. Možná v tom hraje roli její božský komplex, kdy potřebuje ostatním - ale hlavně sobě - dokázat, že je dostatečně silná a odvážná na to, aby létala na dračím hřbetu. Ví, že není dokonalá, ale snaží se takovou být, aby nemusela poslouchat řeči o tom, že něco nedokáže, že je k ničemu a nebo že se mohla snažit víc, aby měla lepší výsledky. Může za to její otec, který měl v životě jasné preference a taky svého oblíbence - jejího bratra dvojče. Jejich otec je sám absolvent kvadrantu jezdců a jeho nároky na vlastní potomky byly vždy poněkud tvrdé a jednoznačné. Selenia jeho názory nikdy nesdílela, ale zároveň nikdy nešla proti nim. Nejspíš proto, že by zkrátka neunesla, kdyby její veškerá dřina vyšla nakonec vniveč. 

​

Pocit, že musí být dokonalá a nezlomná, však rozhodně nezastiňuje její další vlastnosti. Sice trvalo poměrně dlouho, než se naučila v kvadrantu někomu víceméně důvěřovat, ale když se tak stane, je z ní velmi nápomocná osoba. Rozhodně není predátor, který zabíjí jiné kadety a nebo jim dává najevo, že sem nepatří jenom proto, že nemají draka a nebo když pohoří u svých prvních zkoušek. Pokud přežijí, mají šanci to zkusit znovu a pokud zemřou, tak se nedá nic dělat. Nedá se říct, že by byla přátelská a milá ke všem, na koho narazí - to vůbec ne. Ale rozhodně nebude mezi těmi, kteří se ostatním posmívají, urážejí je a nebo napadají. Selenia si umí udržet chladnou hlavu a soustředit se. Není horkokrevná, vzteklá a ani zbytečně agresivní. A už vůbec nikdy neútočí první, když nastane nějaký konflikt mimo žíněnky. Má rozvážnou klidnější povahu a ve skupině lidí je ta, které si někdo všimne jako poslední. Je radši, když není příliš centrem pozornosti, ale lhala by, kdyby si to občas neužívala. 

​

Není si jistá, zda se to dokáže považovat za dar, ale umí dlouhodobě na někoho zírat bez mrkání. Už několikrát jí bylo řečeno, že její pohled je mrazivě nepříjemný a tak toho občas zneužívá ve svůj prospěch. Když se neusmívá, má i poměrně přísněji vypadající tvář a nebo se o to minimálně snaží. Není lehce dobyvatelná - chová se spíš odtažitě, zdrženlivě, odmítavě a bude dávat záminky k tomu, abyste se jí vyhýbali a nechali její odolnou ledovou náturu na pokoji. Bojí se totiž otevřít světu, protože jak o něm často přemýšlí, má pocit že je taky pěkně zkažený a lidé v něm příliš zpychli. Navíc někomu nezačne jenom tak věřit, když někdo luskne prstem. Nechce, aby jí někdo zranil, takže je dost opatrná a příliš lidí si k sobě nepouští. Raději na většinu lidí hází svoje kruté a hrdé pohledy a působí jako ledová bouře, která je připravená někoho smést. V neposlední řadě jí nechybí ani realistické chování. Je si vědoma toho, že nežije v žádné pohádce a taky to jí možná brání navazovat hlubší přátelství a nebo snad i něco víc. Basgiath má tak vysokou úmrtnost, že je lepší se na nikoho příliš nefixovat.

​

Nemá v oblibě lhaní a sama se snaží být co nejvíc upřímná. Občas to s přímočarostí přežene a někdy se může stát, že řekne něco, čeho pak později lituje. Každý člověk má své dno a její pohár trpělivosti rozhodně není bezedný. Než ale kompletně ztratí hlavu, tak to že jde z její strany do tuhého, vám prozradí minimálně lehčí otřesy v okolí, či praskliny na zemi či zdech. Většinou to jako varování stačí, protože z duše nesnáší provokatéry, kteří neumějí nic jiného, než štvát všechny kolem sebe. 

life for life

Matka zemřela při porodu dvojčat. Selenia a její bratr přišli na svět několik minut po sobě, ale porod byl pro matku velmi vyčerpávající a nakonec i smrtelný, když vykrvácela a už jí nebylo pomoci. Otec se z její smrti nikdy nevyrovnal a dlouhých deset let nevěnoval svým dětem pozornost. Selenia i její bratr byli vychováváni služebnictvem ve velkém rodinném domě na kopci v Cadizu. S krásným výhledem na Smaragdové moře a západy slunce. Otec raději roky trávil daleko na základnách se svým drakem Taurem. Domov a děti by mu nejspíše připomínali zesnulou ženu a tomu se chtěl vyvarovat. Čelit nepříteli z Poromielu pro něj bylo snazší, než čelit takovému, kterému nemohl ze svého života vymazat tak jednoduše. 

​

I když byla Selenia a její bratr v obklopení služebnictvem a lidmi z Cadizu, tak nemohli popřít, že na sobě byli v dětství velmi závislý a oba se cítili osamělí, i když bratr v tomto ohledu dospěl daleko rychleji. Jeho zájem o ženy ve třinácti letech byl znatelný a netrvalo dlouho, aby za nimi začal i chodívat a užívat si typické mládenecké užívání s kamarády. Učil se otevřenosti, zatímco Selenia byla pořád uzavřená a společnost si pečlivě vybírala. Neměla žádný mateřský vzor a její bratr neměl otce, který by ho mohl vychovávat a radil mu. Sloužící jim nahrazovali rodiče, ale oba moc dobře věděli, že to nikdy nebude totéž. Otec byl doma tak jednou až dvakrát do roka a u rodinné večeře mluvil pouze o Basgiathu a válce s Poromielem. A jak je důležité, aby oba dva za sedm let nastoupili na akademii do kvadrantu jezdců, neboť pokud zvládnou všechny zkoušky, získají draka a přežijí až do konce - zajistí jim to prestiž. 

​

Otcův nátlak, přestože slabý, v bratrovi skutečný zájem vyvolal, ale Selenia měla ve svých třinácti letech jiné vyhlídky. Bratr začal trénovat box i šerm a ona? Měla nos zabořený v knihách a jednou se viděla jako učitelka. Bavila jí historie, ale ještě více přírodní vědy a příroda samotná. Nejrůznější jevy, úkazy a všechno, co se jí týkalo. Zajímalo jí, proč něco funguje tak a něco jiného zase onak. Toužila po vědění a možná kvadrant písařů by pro ni byl ten správný. 

​

your only option

​

Zatímco otec žil v domnění, že se jednoho dne přidá do kvadrantu jezdců, tak její bratr už dávno znal pravdu. On už celé dva roky úspěšně trénoval a připravoval se na to, co popisoval otec. Od jejich čtrnácti let o ně otec konečně začal jevit víc zájmu a taky trávit víc času doma. Selenia si k bojování ani nečuchla a raději si neustále četla. Otec si celou dobu spíše všímal syna, ale to nemělo trvat věčně a konečně mu došlo, že zatímco syn má modřiny, monokly, oděrky a nebo dokonce tržné rány a zlomeniny, tak Selenia ne. Rostla z ní půvabná mladá dáma, která měla světlé blond vlasy až pod zadek a kudy prošla, tak většina mužů na ní mohla oči nechat. 

​

Otec jí konfrontoval a vyzval, aby mu s bratrem předvedla, co umějí. Bratr nesouhlasil a Selenia mu na rovinu řekla, že bojovat neumí. Tehdy na ní otec vůbec poprvé zvýšil hlas a přikázal jí, aby bratra udeřila. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec se o to pokusila. Bratr zareagoval velmi pohotově, chytil jí zápěstí, podkosil ji a ještě docela jemně jí dostal na záda na zem. Když se Nia zvedla na lokty, tak jí otec propaloval pohledem. „Ode dneška začneš trénovat. V kvadrantu jezdců přežijí jen silní." Pronesl. Dívka se zvedla a odhrnula si vlasy na strany. „Já ale nechci do toho tvýho kvandrantu! Nejsem jako ty! Mě zajímají úplně jiné věci a-" Nedořekla to, protože jí otec s křikem přerušil. „Nikoho nezajímá co ty chceš!" Vytáhl nůž. Tehdy si bratr před sestru postavil, ale otec ho odstrčil stranou a než chlapec stačil něco dalšího udělat, tak otec Selenii uřízl vlasy, až je měla lehce nad ramena. Překrásné vlasy se najednou ocitly na zemi a Selenia se cítila jako obnažená. „Kvadrant jezdců je tvá jediná možnost. Cokoliv jiného než tohle, je podřadné. Rozumíš? Pokud ne, měla jsi zemřít s matkou." 

​

Otcova slova bolela a zanechala na jejím srdci jizvy, které se nikdy nezahojily. Bratr se sice snažil otce ještě přesvědčit, ale ten ho vyrazil s tím, že by měl čas věnovat tréningu a ne tlachání o něčem, co už nemělo význam řešit. 

​

welcome to basgiath, bitch

​

Pět let uběhlo rychleji, než voda. Bylo to ale dost času na to, aby se Selenia změnila k nepoznání. Vlasy si ostříhala na krátko, nabrala svalstvo a také ženské křivky. Zanevření na vlastní sen a donucení se k něčemu, co nikdy nechtěla.. to chtělo silnou vůli a taky kuráž. Snášet veškerý ten nátlak a bolest jenom proto, aby to všechno zažila znovu, jakmile přešla lávku ze které málem spadla, A jakmile došla na konec, došlo k její vůbec osobní rvačce. Cynthia jenž přešla lávku před ní, se jí vysmívala a pak začala osahávat jejího bratra, jako kdyby tam nikdo jiný nebyl. Ani ne polovina toho vzteku a frustrace tehdy vyplula na povrch a se Cynthiou se porvaly. Málem by jí uškrtila na hraně srázu, kdyby je od sebe její bratr dvojče neodtrhl. 

​

Jakmile je rozřadili do křídel, tak byla ráda, že s tou čubkou nemusí sdílet stejné křídlo a třeba i peruť. Takhle jí mohla na žíněnkách vyzvat kdykoli a rozbít jí ten její nanicovatý frňák. A taky se tak dělo. Staly se z nich známé sokyně, které se na žíněnkách navzájem drtily a nebo drtily ty, co jim stáli v cestě. A nebo oni drtili zase je. Selenia by ani nespočítala, kolik času strávila na ošetřovně a nebo kolikrát u ní musel něco napravovač napravit. Než vůbec přišel na řadu Gauntlet, tak málem zemřela minimálně šestnáctkrát a jenom čtyřikrát z toho právě na trénování na finální Gauntlet. A když ho zvládla, tak na prezentaci celou dobu kulhala, i když se to snažila zakrýt. Když si jí zelený drak prohlížel víc zblízka, tak stála narovnaná, i když se noha třásla a jí to bolelo víc, než peklo. 

​

A při následném Rozřazení, kdy ještě neměla nohu úplně v pořádku, se musela brodit bahnem a deštěm. Ten den počasí rozhodně nepřálo, i když to byla jenom přeháňka. Sebou do Basgiathu si vzala železné prstýnky s drápky, které měla pro speciální příležitost, jako byla tato. Pršelo jako z konve a když vyšla na malou louku, tak po ní skočila Cynthia. Shodila ji na zem a dýku jí zabodla do ramene. Nia jí udeřila pěstí bez prstenů do brady a svalila vedle sebe. S dýkou v rameni se zvedla a chytila její rukojeť, aby jí vytrhla a zvedla se na nohy. Postavila se do bojového postoje a i když hustě pršelo, tak Cynthiu viděla dost jasně. Kroužily kolem sebe a nakonec začaly bojovat. Selenia jí těmi drápy na prstenech roztrhla kus tváře a poslala k zemi s krvácejícím obličejem. Tehdy taky konečně přestalo pršet a ona uslyšela jakési vzdálení volání. Tehdy spatřila hnědého draka, jak pomalu se zaduněním přistál. A pak se prudce otočila zase dopředu, když přistál i druhý drak. Oba dva na sebe zařvali a tehdy se Cynthia zvedla a držela si ránu na obličeji. Nevraživost se tím dnem jen prohloubila a také se zakořenila mezi jejich draky.

​

fly or die

​

Vzlétnout a nebo zemřít. Žádná jiná možnost po získání draka není. Geran už jednou ztratil jezdce svým vlastním přičiněním a tu bolest už zažít nechtěl. Jejich spojení sice ještě nebylo silné, ale byl mladým drakem, který se tehdy propojil a zkazil to. Podruhé už něco takového dovolit nechtěl. Gerandaeras byl pro Selenii velikostně tak akorát a velmi brzy si létání a teplo jeho šupin zamilovala. Udržet se na jeho hřbetu bylo velmi náročné a musela často trénovat a posilovat svaly, aby nespadla při každém manévru, který Geran udělal. 

​

Získání draka představovalo i nebezpečí. Nepropojení se jí pokusili zabít celkem čtyřikrát, ale nikdy ne během spánku. Přežít primu a pak i válečné hry bylo pro Selenii a jejího bratra velmi náročné a osudové. Celý první ročník Selenia cítila, jak jí pomyslná otcova přítomnost dýchá na krk a zpochybňuje všechno, co dělá. Její signet se začal projevovat několik měsíců po propojení a až v sekundě ho začala mít víceméně pod kontrolou. Její schopnost jí dělala radost, protože souvisela s tím, co měla odjakživa ráda - s vědou a přírodou. Zároveň jí byla skvělým přítelem v nouzi, protože dokázala poznat, když se za ní někdo plížil zezadu. A také jí to otevřelo dveře k tréningům po tmě či se zavázanýma očima. Byla slepá na oči, ale viděla svýma nohama či rukama, když se dotýkala země. 

​

Ve druhém ročníku také dostala konečně možnost navštívit Cadiz. Strávili tam pár dní s jejich příbuznými z matčiny i otcovy strany, ke kterým se pak připojil i sám otec. Bratra pochválil a pak překvapivě pozvedl sklenku i na Selenii se slovy, že je rád, že nemusí být zklamaný. Selenia se už chtěla usmát, ale otec pokračoval. „Mohl si tě ale vybrat mnohem větší drak. Menšího v této rodině nikdo nikdy neměl. Jen ty." Po těchto slovech se většina členů rodiny zasmála, včetně otce. Tehdy jí došlo, že vůbec nezáleželo na tom, kolik krve, slz a potu ze sebe za celé ty roky dostala. Nikdy pro otce nebude dost dobrá.